Dress code


Myslím si, že je opravdu hodně lidí, kteří se zajímají o módu. A to včetně mě. A já patřím k těm lidem, kteří mají opravdu rádi módu hodně. A už jako malá holka jsem si vždycky říkala, že bych chtěla být modelka. Jenomže bohužel se mi tohle nikdy nepodařilo, protože jsem na to neměla vůbec žádnou postavu. Ani nevíte, jak moc mě to mrzelo. Také si ale vzpomínám na ty časy, když jsme se spolužačkami ze základní školy pořádaly u nás doma různé soutěže krásy, něco obdobného jako Miss České republiky. A tohle mě opravdu hodně bavilo, akorát mě vždycky mrzelo, když jsem nevyhrála ani druhé nebo třetí místo v této soutěži krásy.

Ráda nosím šaty.

Vždycky pravidelně to vyhrávala jedna moje kamarádka, která s námi sice nechodila do třídy, ale bydlela kousek od našeho domu. Opravdu hodně mě to mrzelo a já jsem se kolikrát říkala, se to není nějak ovlivněné našimi přáteli. Tak já jsem opravdu hodně líbilo, kdy jsme pořádali soutěž krásy a půjčovali jsme si krásné oblečení. A to oblečení bylo většinou rodičů.

Mám ráda honosné šaty.

Měli opravdu krásné módní oblečení a doplňky, které se opravdu skvěle nosili a samozřejmě, že jsme si to jako děti velice užívaly. Já jsem až jsem si říkala, že kdybych asi byla mámou a zjistila bych, že mi moje děti i cizí děti nosí oblečení a další moderní věci, tak by mě asi trefil šlak. Já bych tohle nezvládla, protože já si kupuji drahé oblečení, které je moderní a podle poslední módy, takže by mi vadilo, kdyby mi to třeba někdo zničil, nedej bože někdo cizí.  Myslím si, že by hodně lidí mělo také dbát na módu nebo alespoň dress code, protože si také pamatuji na dobu, kdy jsem byla pozvaná do divadla. Nikdo mi neřekl, jaký je tam dress code a já tam byla jediná oděná v džínách, což mi vadilo a stydě jsem se. Ale neznalost neomlouvá a móda mě baví stále. A to jsem v divadle klidně mohla mít třpytivé šaty!